Naše výprava začíná dne 15.5. 2019 setkáním na Dolní nádraží chvilku před osmou hodinou. Po krátkém čekání nasedáme do vlaku a vydáváme se na cestu. Ihned nastává první a zásadní problém, vzhledem k našemu finančnímu stavu (až cirkusovému, řekl bych) se v našem low cost vagónu nedá přežít a většina členů výpravy upadá do bezesného spánku. Přísahám, že pokud bychom uvnitř měli strávit jen o sekundu déle, náš počet by výrazně poklesl.

Po krátké pauze na pražském nádraží sedáme do německého autobusu a vyrážíme směr Nürnberg, zde se přesouváme až do futuristicky vyhlížejícího dvoupatrového vlaku a máme před sebou poslední část cesty. Podmínky ve vlaku jsou s předešlým nesrovnatelné, takže cesta by se dala popsat jako příjemná, od dokonalosti nás dělil pouze ukrutný hlad sužující úplně všechny.

Ve Stuttgartu se setkáváme s pro mě neznámým mužem, údajně se nazývá Thomas, a ochotně nasedáme do jeho podezřele vypadající bílé dodávky, ta nás ale dovezla do Jugendhausu Fasanenhof, kde nám bylo dopřáno teplého jídla a studeného pití, takže za mě vše v pořádku. Následuje krátký trénink a přesun do cirkusové vesničky, našeho domova na příštích pár dní, tam na nás čeká překvapení v podobě arktické teploty, skoro okamžitě se přesouváme do spacáků a vlivem mrazu upadáme do spánku.

Druhý den ráno se po krátké snídani přesouváme do, řekl bych – Konrádova nebe jménem Pappnase, tolik neskutečně úžasných naprosto zbytečných věcí jsem ještě na tak malém prostotu neviděl. Kvůli našemu cirkusovému finančnímu stavu ale odcházíme více méně s prázdnou. Ocitáme se uprostřed Königstraße, plné obchodů, ve kterých bychom si nemohli nic dovolit ani po prodání všech rodinných příslušníků na černém trhu, alespoň ale víme, co přesně si nemůžeme dovolit. Následuje fotka u brněnského znaku a potom už oběd, musím říct, že ohledně stravy se o nás naší němečtí přátelé postarali opravdu skvěle a fakt, že to všechno platila Stuttgartská radnice, je pouze třešinkou na dortu. Při dalším rozchodu jsme jenom pobíhali z jedné strany Königstraße na druhou a pomalu umírali na vyčerpání z chůze. Toto vyčerpání naštěstí zažehnal náš hodný přítel Thomas, který dovezl ovoce a buchty a nechal nám uvařit kafe, Thomasi, milujeme tě.

Záhy nás však naložil do své dodávky, v níž nás odvezl za zbytkem jeho cirkusácké party. Byli jsme nuceni do brutální fyzické aktivity, z rozcvičky s Lenou vyvázl pouze Konrád a opravdu netuším, jak to udělal, to nás asi ještě bude muset naučit. Pak se odehrály krátké uvítací rituály v podobě seznamovacích her. Dalších několik hodin bylo vyplněno intenzivním tréninkem jak s Němci, tak bez nich a podprahovým předháněním se o nejlepší číslo – pozor spoiler – náš žongl to nebyl…

Na večer jsme se přesunuli zpět do naší cirkusácké vesničky, kde nás čekalo dobré jídlo, zábavné aktivity s nově nalezenými přáteli a teploty pod bodem mrazu, tentokrát jsme už naštěstí spali uvnitř, naše šance na přežití se tímto zněkolikanásobila.

Po probuzení na nás čekal velmi důležitý úkol – dostat naše doposud nekoukatelné vystoupení do stavu, kdy nepřijdeme o veškeré publikum ihned po nástupu na jeviště…Pro nás nyní už dobře známá bílá dodávka nás dopravila do centra města na Schloßplatz, krátká příprava a potom hned na stage První vystoupení mělo své světlé chvilky, ale také slabší momenty, ehm, žongl…Vše bylo zakončeno naprosto dokonalým proslovem Konráda Heczka na pódiu, ten týpek je formát.

Svačina tvořená gigantickými sendviči zaplnila naše prázdná bříška a my byli připraveni na další kolo veřejného ponížení v podobě žonglu, na druhou stranu musím pochválit naši akrobu, tohle ani v Německu ještě neviděli.

Po návratu nás čekala vítězná pizza. Ještě toho večera jsme se stali diváky řekněme, no, zajímavé kouzelnické show ve Friedrichsbau Varieté, která postavila autora textu do smrtelného ohrožení svíčkou, všichni jsme ale vyvázli živí a šlo se spát, moc hodin spánku před námi nebylo.

Moc rád bych vám povykládal i o zpáteční cestě, ale zapříčiněním času, ve který jsem byl vzbuzen, byla jedna polovina dne prospaná a druhá probdělá – smrtelná únava, a bilionkrát větší hlad.

Celkově hodnotím tento počin velmi, ale velmi pozitivně a určitě jedu příští rok zase, v Německu je opravdu krásně. Milujeme cirkus, milujeme Němce a milujeme Stuttgart!

Vilém Kopuletý

Několik dalších fotek z akce: https://konias.rajce.idnes.cz/Stuttgart_-_Europa_Aktionstag_2019

Videoreportáž (minuta 2:20):