I letos se LeGrando vydalo do spřáteleného německého města Stuttgart. A jako každý rok se tam vydalo ve spolupráci s cirkusem z Německa, cirkusem Circuli. Takže bez dalšího zdržování se pustíme do našich zážitků.

Naše cesta byla, kromě jednoho malinkatého zádrhelu, plynulá a příjemná. Tedy nevím, jak pro ty, co nebyli v dětském oddělení, ale my si to vyloženě užívali. Už u nádraží na nás čekala známá tvář. Usměvavá známá tvář. Karl-Heinz nás provedl skrze německé davy k jeho dodávce. Sice musel zatahat za nitky, abychom neměli problém s místním mužem zákona, ale nakonec vše vyšlo podle plánu a mohli jsme pokračovat. Směr trampolíny. Tento podnik (něco jako brněnský jump-park) nás přivítal s otevřenou náručí. Po asi hodině intenzivního skákání jsme se přesunuli na místo našeho budoucího pobytu. Dorazili jsme vyčerpaní, ale zároveň šťastní. Ještě více šťastní, po tom, co náš německý kamarád vyvalil sud plný sladkého překvapení. Při pojídání tohoto překvapení, čímž byl sladký popcorn, jsme se zájmem poslouchali plán na další den. Měli jsme totiž jít prozkoumat divy velkoměsta.

Ve Stuttgartu bychom se bez průvodce nevyznali. A tak nám raději přidělili dva. Thomase a našeho známého z Freš Manéže, jehož jméno si nedokážu vybavit a s nimi jsme se rozutekli do všech stran. Někteří nakupovat oblečení a další zajímavosti, někteří nakupovat sůl, leč sůl nedostála hodnot našeho velitele Konráda, takže nebyla koupena.

Po té nastala fáze ronění potu a krve. Chtěli jsme totiž vytvořit vystoupení hodné reprezentace našeho meziměstského, mezistátního a mezicirkusového vztahu. A my jsme rozhodně nikoho nehodlali zklamat. Po hodinách a hodinách vyšperkovávání našich tanečních, žonglérských a akrobatických umů jsme byli připraveni vrhnout se a zazářit. Ale samozřejmě, nejdřív jsme museli pojíst trochu popcornu. Řekněme tak…další sud.

Ale vše čeho jsme se obávali najednou zmizelo, když jsme na akci Partnerstädte in Aktion, kde jsme měli performovat, poznali známou řeč. Potkali jsme se s dalšími Brňáky, ochutnali jejich, naši, čokoládu a nasadili brněnské kšilty. Nyní jsme byli doopravdy ready. První vystoupení se povedlo bez jakýchkoliv obtíží, až na to, že jsme museli improvizovat v otázce místa, protože naše nácvičné prostory měly jiné rozměry než jevištní. Ale zvládli jsme se přizpůsobit a všechno se vyvedlo dobře. Měli jsme vystupovat ještě jednou, ale mezitím jsme měli ještě dlouho času, tak jsme se vydali po Stuttgartu. Za pár hodin jsme se zase sešli a rozjeli jsme naše vystoupení po druhé. Tentokrát jsme měli problém s koberci, které chytaly upevňujícími pásky našim artistkám vlasy a sukně. Jednu sukni jsme trochu natrhli, ale nic velkého se nestalo. Spokojeni s výsledkem jsme se vrátili.

Další den jsme se rozloučili s šapitó a vyjeli vstříc Brnu. Myslím, že ani není třeba zmiňovat, že jsme na cestu domů každý dostali po pytlíčku popcornu. Zamávali jsme tedy Karl-Heinzovi a zmizeli v dáli. Nic zajímavého se cestou zpět nestalo, což jsme vlastně uznali za dobrou věc. Brzdy zabrzdily, dveře se otevřely a Brno nás přivítalo zpět.

Napsal Lukáš Holub

Celou fotogalerii najdete zde: https://bit.ly/2lOdccA